Chytrá spolupráce mateřské školy s okolními farmáři
V rámci Školního vzdělávacího programu zapojují děti do pěstitelských činností a vaření, kompostují biologický odpad. Děti si ze školky odnášejí základy zdravých stravovacích návyků a znalosti, dovednosti, postoje a kompetence nutné pro udržitelný život. Zní to jednoduše, ale za takovou lokální spoluprací stojí zdolávání mnoha byrokratických překážek. Základem je spolupráce lidí v území, a to nejen zřizovatele, zaměstnanců mateřské školy, ale hlavně rodičů a přátel školy.
Vybalancování ceny oběda není snadné. Výsledek takové spolupráce vyžaduje angažovanost a práci navíc u všech zaměstnanců mateřské školy. Přesvědčit rodiče, kontaktovat farmáře. Díky tomu, že rodiče pomáhají, se daří školní kuchyni vyrovnat rozpočet kuchyně i přes to, že školka odebírá dražší potraviny z farmy. Jídelní lístky se musí plánovat měsíc dopředu, aby se „neprovařilo“. O co víc se jeden týden ušetří, o to více si mohou dopřát následující týden. Bez ochoty ředitelky, bez organizačního talentu a nadšení hospodářky i týmu paní kuchařek, bez zapojení učitelek i rodičů by toto balancování nešlo. Školka získá nižší ceny od místních farmářů a zemědělců, pokud odebírá větší množství produktů. A tak si prostřednictvím školky objednávají farmářské produkty i rodiče domů. Je to sice organizační zátěž pro celý tým ze školní kuchyně, ale nadšení z výsledku – levnějších produktů pro školku jim za tu námahu stojí. Rodiče se školkou spolupracují i jinak, například nosí přebytky ze zahrádky (jablka, hrušky, švestky, rajčata, papriky, okurky). Prarodiče nosí kompoty a džemy. Klíčový je vždy osobní kontakt. Když školka udělá prezenční akci, jako je například Farmářský den, dostane školní jídelna mnoho čerstvého ovoce od místních obyvatel zadarmo.
Finanční balancování ceny oběda hodně komplikuje tzv. Spotřební koš, který je z 50. let už hodně zastaralý. Ze statistických analýz lounské školky plyne, že minimálně osmdesát procent nakoupených čerstvých, nezpracovaných surovin a potravin pochází od pěstitelů a chovatelů s provozovnou v krajích obklopujících Ústecký kraj. Deset procent všech těchto surovin pochází z ekologických farem.
Profesor Milan Zelený často popisuje tento model s názvem „Farm-to-table“ (Z farmy až ke stolu), který vyjadřuje integrované (tj. bez zbytečných mezičlánků) propojení místní produkce potravin s jejich doručením až na stoly místních spotřebitelů. „Místně podporované zemědělství dosáhlo maximálního rozšíření obzvláště na východě USA, kde je poptávka po organických produktech zdaleka nejvyšší. Čím vyspělejší region, tím silnější relokalizace a přímá účast místního kapitálu na lokalizované produkci. Lidé vědí přesně, odkud jejich jídlo přichází, jak je vyrobeno a co obsahuje. Obzvláště děti se učí, že lidské jídlo nepochází ze supermarketu. Hlavní je ovšem probuzení a obrození aktivního života a spolupráce v jinak pasivních a zkomírajících komunitách.“
Obyvatelé části Loun, kde sídlí mateřská škola tento model uchopili jako svou příležitost díky nadšení hospodářky Ing. Hany Hlouchové v lounské mateřské škole, která se rozhodla dělat věci jinak. Společně s paní ředitelkou Mgr. Olgou Krátkou přesvědčila zřizovatele, rodiče, učitelky a spoustu dalších lidí, kteří se postupně přidávali. Bez jejího zápalu a nadšení tří kuchařek, které má v týmu, by tato sociální infrastruktura nevznikla.
Příběh lounské mateřské školy názorně ukazuje, že veškerá hospodářská akce začíná v lokalitě či regionu, nikdy ne na ministerstvu. Budoucnost nadcházející energetické a ekonomické krize dramaticky ovlivní lokální soběstačnost komunit, lokalit a regionů. Pro chytrá města v dobách krize platí ono baťovské prohlášení: „Uděláme si to sami!“
Převzato z www.budtesmart.cz